Obrazovky svítí od rána do noci a mezi jednotlivými oznámeními se pomalu vytrácí prostor pro klid. Každá nová zpráva vypadá důležitě, i když většina z nich za hodinu ztratí význam. Člověk pak snadno sklouzne do rytmu, kde reaguje rychleji, než přemýšlí. Přitom právě zpomalení bývá tím, co přináší skutečnou hodnotu. Stačí zavřít notebook a na chvíli se projít bez cíle.
Město zní jinak, když ho neposloucháš přes sluchátka. Kroky mají vlastní tempo a náhodné rozhovory kolemjdoucích připomínají, že svět běží i bez našeho zásahu. V těch chvílích se nápady skládají přirozeněji, bez tlaku a checklistů. Možná je to jen iluze, ale působí zdravěji než nekonečný scroll.
Když se pak člověk vrátí zpět k práci, všechno dává větší smysl. Úkoly nejsou menší, ale hlava je připravenější je řešit. Digitální ticho sice netrvá dlouho, ale zanechá stopu. A právě tyhle krátké pauzy často rozhodují o tom, jestli den skončí vyčerpáním, nebo pocitem, že měl rytmus.