Déšť přišel bez varování a stejně rychle zmizel, jako by jen chtěl setřít prach z ulic. Chodníky zůstaly lesklé a odrážely světla výloh v podivně zkreslených tvarech. Lidé zpomalili krok, aby se vyhnuli kalužím, a město na chvíli působilo tišeji než obvykle. Vzduch byl chladnější a měl svěží, téměř kovovou chuť.
Kapky stékající ze střech připomínaly nepravidelný metronom. Auta projížděla opatrněji a jejich pneumatiky kreslily na asfaltu krátké vodní stopy. Tenhle krátký interval po dešti má zvláštní atmosféru, která netrvá dlouho. Jakmile se chodníky osuší, ruch se vrátí do starých kolejí.
Možná právě proto stojí za to ho nepřehlédnout. Stačí se na chvíli zastavit a vnímat detaily, které běžně zanikají v hluku dne. Odrazy světla, vzdálené kroky nebo šum stromů mezi domy. Takové okamžiky nic neřeší, ale připomínají, že i obyčejné prostředí může na chvíli působit nečekaně živě.